Hipísek

Kultura volných kalhot, dresů americké NBA, marihuany, pouličních tanečních

vystoupení, barevných graffiti, gramofonů, sofistikované poezie, masivních zlatých

řetězů, ale bohužel i bezútěšných ghett velkoměst USA, gangů, cracku, kokainu

a politiky. Tak by se dal zhruba charakterizovat hiphop. Termín, skládající se

z hip - v překladu módní, současný a hop - s významem tance a pohybu.

Co je vlastně hiphop? Jak vznikl a co zapříčinilo jeho obrovskou popularitu?

Pod pojmem hiphop si většina lidí představí hudbu - pomalé beaty (terminus technicus

charakteristického hiphopového rytmu) a agresivní projev mluveného slova. Muzika je

ale jen jeden z prvků, které pojem hiphop sdružuje. Je to spíše kultura a životní styl. K

hiphopu se řadí mnoho dalších činností provozovaných na ulici a ve velkoměstech, tam,

kde vlastně tento styl vznikl. K již zmíněné hudbě, ať už reprodukované (DJing), nebo

zpěvu (rap), patří grafický projev známý jako graffiti, akrobacie či tanec označovaný

pojmem breakdance, nebo B-boying a umění napodobovat různé zvuky a rytmické

hudební nástroje pomocí úst a mikrofonu, tzv. beatbox.
Hiphop se u nás dostává stále více do popředí. Zasloužila se o to hlavně česká hiphopová

produkce, která přiblížila tento, na textech vystavěný, hudební styl širšímu publiku.

Většina české populace, na rozdíl třeba od zemí západní Evropy, nedosahuje takové

znalosti anglického jazyka, aby dokázala ocenit texty anglicky skládajících autorů.

Kdo ho dělá
Co patří k vybavení hiphopové crew (další nezastupitelný výraz označující skupinu hrající

hiphop, kterou nelze označit jako kapelu, protože zpravidla nedisponuje žádnými

hudebními nástroji)? Na prvním místě je potřeba zdůraznit, že taková crew se skládá z

postavy za gramofony, tzv. DJ, a z několika MC (Master of Ceremonies - zpěvák).

Právě díky nenáročnosti na vybavení (v porovnání s ostatními styly) se stal hiphop tak

populární. DJ potřebuje dva gramofony, tzv. slipmaty - speciální podložky na plotnách

gramofonu, aby po nich desky pěkně klouzaly, speciální gramofonové jehly, mixer,

sluchátka a sestavu reproduktorů a zesilovačů podle prostředí, kde a pro koho crew hraje.
Hiphop byl vždy doménou černých a vždy tomu tak asi bude. Důvodů je hned několik.

Když pomineme pohybové dispozice, nadání k hudbě a kulturní a sociální zázemí, v

ghettech a uzavřených komunitách byl tento projev hlavně dříve, vedle sportu, jediným

způsobem uvolnění s možností využití tradiční svobody slova ke kritice společnosti.

Později, po popularizaci hiphopu, samozřejmě přibyl pro mnoho lidí ještě argument

peněz, jejichž může být hiphop velice dobrým zdrojem.
I když míra černých umělců převládá, najde se i několik bílých. Příkladem těch úspěšných

mohou být Beastie Boys nebo Cypress Hill. Ti ale mnohdy pocházejí ze stejných

sociálních poměrů jako jejich černí kolegové, a proto nelze jejich cestu za hiphopem

považovat za kdovíjaké překvapení.
V americké přematerializované společnosti je komerce dovedena do extrémů, které si u

nás dovedeme jen těžko představit. To, co u nás považujeme za komerční, by v Americe

označili za hluboký underground. Faktem ale je, že v Americe se díky vysoké populaci a

vyšší životní úrovni obyvatel stává umělec bohem.
Stačí otevřít jakýkoli americký hudební časopis, ať už je to Rolling Stone, nebo spíše

hiphopově zaměřené The Source nebo Vibe. Interpreti jsou tam využíváni převážně jako

propagátoři různých značek oblečení, hodinek, bot, značek aut, elektroniky, jídla, ale i

společností nabízejících služby jako telekomunikace a stěhování. Tyto časopisy proto

spíše připomínají reklamní katalogy a jejich obsah se pod náporem reklam utápí.

Evropa
Evropský hiphop se od toho amerického také významně liší. Starý kontinent postrádá

hned několik vyloženě typických hiphopových prvků. V Evropě není tak početná černošská

menšina, která by hiphop jak produkovala, tak následně poslouchala, a tak platila umělce.

V Evropě také nemáme uzavřené sociálně slabší komunity, které by měly potřebu se takto

projevovat. Všude samozřejmě najdeme rasové menšiny, ale v Evropě nikdy nejsou v

podobných sociálních a společenských podmínkách jako černoši v amerických velkoměstech.
Spousta lidí také vnímá hiphop jako muziku přístupnou pouze oné černé menšině, což je

samozřejmě nesmysl. Nakonec i obsah textů se velice liší. Když vezmeme v úvahu fakt, že

v americkém Detroitu s 1,5 milionem obyvatel je za rok více vražd než v celé Velké Británii

s 55 miliony, je jasné, že se také texty hiphopu v Evropě budou ubírat jiným směrem,

protože právě kriminalita u nás není problémem číslo jedna. Jisté pokusy o napodobování

amerických vzorů tu jistě jsou. Třeba u nás, jedna z prvních hiphopových skladeb

vůbec - Jižák od skupiny Manželé, se zaobírá tématem bezútěšného prostředí pražského

Jižního města.
Velká Británie je co do stylu hiphopu srovnatelná s americkým East Coastem. Tvořících umělců

je tu sice méně, ale Anglie byla vždy známá spíše kvalitou svých DJs. Britští DJs pravidelně

vyhrávali mezinárodní DJingové soutěže DMC. V současnosti patří mezi špičku label Ninjatune

s ruským DJ Vadimem. Další velice kvalitní umělec je třeba Esc, Roots Manuva, nebo Mr. Thing.

Protože je britský hiphop ve stínu hiphopu amerického a umělci si ještě nedokáží hraním hiphopu

vydělat na chleba tak, jak je tomu třeba v USA, britský hiphop je v současnosti v undergroundu.
Scéna, která se nejvíc mění a nachází se v době rozpuku, je scéna středoevropská a

východoevropská. Hiphop u nás se začal významněji vyvíjet relativně pozdě. Vše zapříčinilo období

totality, které šmahem potlačovalo všechny deviace a odklony od hlavního proudu. Za průkopníky

hiphopové scény v Čechách je považována již výše zmíněná skupina Manželé se skladbou Jižák.

Grafiti se začaly objevovat také v tomto časovém horizontu a pomalované vagóny pražského metra

se staly světoznámými. Skupiny nejvýznamněji působící na české scéně jsou všechny kromě

výjimek hluboko v undergroundu.
Asi se právem ptáte, jak se mohl tento článek vůbec do Muzikusu dostat. Protože se hudební

scéna stále vyvíjí a vlivy moderní a elektronické hudby zasahují i do konzervativních

klasických stylů, rozhodli jsme se zařadit i články, zabývající se jinou než výhradně

instrumentální tvorbou. V této části bychom chtěli pravidelně přinášet informace o

alternativních a moderních hudebních stylech. V příštím čísle budeme navazovat českou a

středoevropskou hiphopovou scénou a článek doplní rozhovor s jednou ze současných

nejlepších polských hiphopových skupin, WWO (We Wľasnej Osobie).

Nejúspěšnějším hiphopovým singlem vůbec se stalo Killing Me Softly od Fugees,

kterého se prodalo jen v USA přes 9 milionů kopií.